Zdálo se, že už je po všem, ale TRAIL OF TEARS přeci jenom vydali nové album. Za jiných okolností by na tom nebylo nic divného, tahle norská kapela nás zásobovala hudbou celkem pravidelně, nicméně nechybělo málo a vydala se do věčných lovišť za svými soukmenovci z gothic metalového žánru. Na konci roku 2006 opustili kapelu její dlouholetí a zakládající členové, jmenovitě Runar Hansen, Kjell Rune Hagen, Jonathan Perez a před pár lety naverbovaný zpěvák Kjetil Nordhus. Zpěvák a hlavní postava kapely Ronny Thorsen tehdy pronesl, že se nedá nic dělat, kapela, ač skoro bez členů, bude pokračovat dál. Zdálo se to jako bláhový nápad, ostatně Thorsen se dříve na skládání hudby podílel jen z části, navíc se musely zrušit všechny koncerty plánované na rok 2007 na podporu alba „Existentia“, ale on to nevzdal. Poměrně záhy se do kapely vrátila původní zpěvačka Cathrine Paulsen, zbývalo nabrat pár nových členů a v létě téhož roku se vydat na severoamerické turné. O rok později se pustili do nahrávání nového alba, jak jinak než společně s producentem Terjem Refsnesem v marseillském Soundsuite Studio.

Přejděme k albu samotnému. „Bloodstained Endurance“ by se dala charakterizovat ve dvou bodech. Za prvé, hudební styl se nijak nezměnil a rukopis, ač jej píší už jiné ruce, se stále drží dobré tradice. Za druhé, TRAIL OF TEARS jsou očividně ve skvělé formě. Možná je to překvapivé, ale takhle našláplé, energické album jsem od nich neslyšel od „A New Dimension Of Might“. I následná dvě alba si držela dobrý standard, ale únava materiálu byla patrná. Pro „Bloodstained Endurance“ Ronny Thorsen objednal ty samé součástky, ze kterých svůj spolek v půlce devadesátých let stavěl, trochu je proházel a světe div se, stále to funguje. Postup je přitom stále týž, hutná hudba, drsný mužský zpěv, respektive chrapot, k tomu ženský vokál, zpěvné refrény a nějaké ty studiové úpravy. Návrat Cathrine Paulsen byl ku prospěchu. Její hlas se přeci jenom vymyká ze schématu „kráska a zvíře“, hlas má nízko posazený a projev pomalu až agresivní, přesto emotivní a technicky zdatný. Co se nových hudebníků týče, těžko soudit, TRAIL OF TEARS nikdy nehráli na virtuozitu, ale šlo jim o fungování celku a v tomto duchu i pokračují. Kapela se sice už léta poměrně dost opakuje, ale nelze popřít, že pro aktuální album se urodilo pár velmi povedených nápadů. Netřeba zdůrazňovat, že „Bloodstained Endurance“ prostupuje velmi tíživá, ponurá atmosféra, která byla pro tuto kapelu vždy charakteristická.